Berlínská zeď dělila od roku 1961 německou metropoli a s ní i celý svět na dva protipóly. Berlínská zeď byla 165 km dlouhá betonová stavba a k jejímu zboření došlo až v roce 1989. Je symbolem studené války mezi Západem a Východem. Po 2. světové válce si rozdělily vítězné mocnosti Německo na 4 okupační zóny a Berlín byl rozčtvrcen. Časem se vyostřovaly spory mezi sektory západními, tedy francouzským, britským, americkým a sektorem sovětským.
Něco z historie
V listopadu 1958 Chruščov vyzval západní mocnosti k odchodu z Berlína do 6 měsíců, jinak SSSR uzavře s NDR smlouvu o urovnání po 2. světové válce. Tím by došlo k odstranění oprávnění těchto západních mocností k pobytu v Berlíně. Kennedy z Berlína odmítl udělat svobodné město, jakým byl po 1. světové válce Gdaňsk a vyhrožoval rozpoutáním atomové války. Dne 13. 8. 1961 v 00:15 minut začala akce. Vlak do západního Berlína nečekaně zastavil a cestující museli dojít pěšky. Ve 2:00 byla také zastavena veškerá doprava a přerušeno telefonní spojení. Hraniční stráže vystřídali Sovětští vojáci, byla natažena první kola ostnatého drátu, sbíječky dělníků chráněných obrněnými vozy a východoněmeckými vojáky se daly do práce. Berlínská zeď vznikla do 2. let.
Berlínská zeď
Pro úplnost, na území západních sektorů byla 23. května roku 1949 založena Spolková republika Německo a o 5 měsíců později vznikla Německá demokratická republika s hlavním městem v sovětském sektoru Berlína. Západní Berlín byl taková malá enkláva ve středu NDR. Mezi oběma vzniklými zeměmi mezi Berlínskou zdí byl na začátku umožněn volný pohyb obyvatel a „Východňáci“ toho hojně využívali. NDR tehdy opustilo asi 2,7 miliónu lidí a velkou část tvořili vzdělaní lidé. To ale bylo pro NDR neudržitelné a rozhodlo se o stavbě pevné hranice. V noci z 12. na 13. srpna 1961 se tedy začala budovat Berlínská zeď, symbol bipolárního rozdělení světa během studené války.
Desetitisíce pohraničníků na hranici
Hranici nejprve tvořil ostnatý drát, po pár měsících byla v podobě betonové zdi. Objekty stojící v cestě byly mnohdy srovnány se zemí, v sousedících domech byla zatlučena okna na Západ. Zeď v délce 165 km uvnitř města mezi západní a východní částí, ale i vně. Vnitřní hranice měřila zhruba 45 km a 120 km zdi kolem západního Berlína oddělovalo Braniborsko. Panely dosahovaly výšky 3,5 m a konstrukce byla zpevněna silnými měděnými dráty. Proti přelezení byly panely zaobleny na horním konci. Na východ od hlavní zdi se táhlo tzv. pásmo smrti, široké od 30 do 50 m ohraničené další zdí, byly zde strážní věže, bunkry, samostřílné kulomety či miny a pásmem nepřetržitě pochodovali strážníci s hlídacími psy.
Zmařilé snahy o útěk
Mnohé pokusy o útěk končily smrtí. Nejznámější pokus o útěk byl 18. srpna 1962 kdy ve věku 18 let byl zedník Peter Fechter postřelen v pásmu smrti a po hodinovém krvácení zemřel za přihlížení stovek osob. Jejich strach byl tak silný, že mu nikdo nešel na pomoc. Celkový počet obětí se odhaduje až přes 250 000 osob. Úspěšných útěků asi 5 000. Pád zdi přišel nečekaně po 28. letech roku 1989 v noci z 9. na 10. listopadu 1989. Přispěla náhoda a neinformovanost předního funkcionářů Sjednocené socialistické strany Německa (SED) a člena politbyra Güntera Schabowského, který se nezúčastnil předchozího jednání politbyra a diskuse o možnosti povolit cesty do zahraničí občanům NDR. K povolení mělo dojít až v dalších dnech, ale Schabowski do mikrofonu řekl novinářům o usnesení vlády ohledně otevření hraničních přechodů. Na dotaz jednoho z nich odpověděl zmateně ihned a v lednu následující rok byl vyloučen ze strany. Zápis z jednání ale dostal jen ručně psaný v bodech na papírku.
