Vajíčka uvařená natvrdo se kráječem porcují překvapivě snadno. Pokud totiž nemáte nůž ostrý jako skalpel chirurga, nakrájet vajíčko na úhledné plátky na zdobení vkusných a chutných chlebíčků může být nepřekonatelný problém. Na to, jak vytvořit zcela dokonalá kolečka, přišel německý vynálezce Willy Abel v roce 1900, kdy sestrojil svůj první kráječ na vajíčka. Jistě se shodneme na tom, že jde o geniálně jednoduchou, ale zcela nepostradatelnou kuchyňskou pomůcku, která je složena jen ze dvou částí. Harfička z tenkých kovových strun a podstavec z plastu, hliníku nebo nerezové oceli, je téměř v každé domácnosti. Tvar otisku vajíčka, do kterého jsou vyvedeny podlouhlé otvory, kam struny zapadají a nakrájí tak rovnoměrná kolečka vajíčka, je fantastická záležitost.
Továrna na nápady
Willy Abel měl v hlavě tolik dalších nápadů, že si na ně v berlínské čtvrti Lichtenberg v roce 1907 založil továrnu. O 2 roky později rozjel masovou výrobu kráječe a prodal více než 10 milionů kusů. Vymyslel kráječ na chleba i vařič vaflí ve tvaru srdce. Jeho závod východoněmecká komunistická garnitura sice po roce 1945 neznárodnila, ale nechala jej po Abelově smrti v roce 1951 převzít do správy. Dědicům se závod vrátil až po roce 1990.
Kráječ na vajíčka, naprosto dokonalý
V té době se ale již dávno tento super kráječ na vajíčka rozšířil do celého světa. Lidé jsou vynalézaví, a proto byl tento malý kouzelný strojek využíván také ke krájení jiných potravin, než jsou vajíčka natvrdo. Můžete na něm na velmi úhledná kolečka nakrájet mnoho potravin. Tak třeba klasický párek, vařené brambory a kořenovou zeleninu do bramborového salátu, nebo třeba cuketu. Pokud vajíčko pokrájené na kolečka vyjmete, pak jej otočíte o 90 ˚stupňů a znovu do kráječe vložíte, získáte tak malé kostičky. Když prstem přejedete po strunách, zvuk připomíná hru na harfu. V rodném Berlíně se nástroji do dnes říká eierharfe, tedy harfa na vajíčka.