Naučte se pomáhat druhým v nesnázích a vybudujte si velmi pevné pilíře empatie. Ona je vlastně empatie vědomá pozornost, která je zaměřená na city a emoce všech ostatních lidí kolem nás. Jde o klíčový element emocionální inteligence, který pak tvoří propojující článek mezi námi a ostatními. Jde o způsob, jakým vnímáme to, co zažívají ostatní, jako bychom to zažívali právě my sami.
Jak se podívat na věc očima druhého člověka
Chcete-li být empatičtí, zapomeňte zcela na svůj pohled na svět a místo toho se snažte vcítit do druhého člověka. Nedávejte mu žádné rady, pokud si o ně přímo neřekne, protože o ně nestojí. Zkušenost je zcela nepředatelná a každý si musí vytvořit tu svou. Často si neuvědomujeme, že každý má jiné zkušenosti, svůj svět a život zcela diametrálně odlišný od toho našeho. To, co fungovalo pro nás, nemusí fungovat pro jiné. Je to častá potíž rodičů i učitelů. Ony ty dobré rady a zaručené pravdy nejsou totiž nikdy tak zaručené. Často víme, co máme udělat, ale učinit onen osudový krok není vůbec snadné. Najít řešení je mnohem snazší, než změnit vše ve skutečnosti. Empatie znamená vyslechnout a pochopit. Možná vyslovit i vlastní názor, ale neradit a nevnucovat.
Schopnost nikoho nesoudit
Empatie a soucit je téma mnohých myslitelů. Zvláštní je, že všechny jejich poznatky se velmi často dají shrnout do onoho dobře známého pořekadla: Nesuď nikoho, dokud jsi neušel kilometr v jeho botách. A to dost dobře nejde. Každý máme jiné zkušenosti, zážitky a startovací metu. Lidé často dělají chyby, často bohužel i ubližují druhým. Je velmi snadné kohokoliv odsoudit, třeba i kamaráda. Na to ale nemáme právo. Nelze kritizovat jiné. Často se totiž chovají tak, jak bychom se chovali asi i my za stejných či podobných okolností. Kritika totiž opravdu dost bolí. Nabídnout ji svým blízkým ve chvíli, kdy se nám svěřují a jsou velmi zranitelní, je cesta k tomu, že se před námi zcela uzavřou. Nemusíte s nimi ve všem souhlasit, ale stačí říct, že se asi kamarád nezachoval správně, ale stejně jej máme velmi rádi a jsme tu pro něj.
Umět rozpoznávat emoce jiných
Empatie určitě neznamená, že stoprocentně víte, jak se ti druzí cítí. Vždy to pouze odhadujete a vycházíte z vlastních zkušeností, což nikdy není stejné. Pokud jste nikdy nezažili podobnou situaci, těžko dokážete druhé pochopit. Vidět bolest, kterou druhý prochází, v nás evokujete automaticky naši bolest, kterou jste zažili, a snáz se pak do jiných vcítíme. Musíte být stejně zranitelní jako je váš protějšek, propojit se ve svém nitru s bolestivými pocity, které ten druhý prožívá. Vždy naslouchejte, ale nikdy nepoučujte. Těm druhým pomůže vaše přítomnost. Jestliže pochopíte, jak se ten druhý cítí, je třeba dát najevo slovy, činy, dotyk, objetí a projevte účast. Nikdy jejich problém nezlehčujte. Začínejte slovy jako, vůbec netuším, co ti na to mám říct, ale jsem opravdu rád, že jsi mi to řekl.
