Motýli jsou nápadně zbarvení a přizpůsobiví právě proto, aby se ubránili proti svým hlavním nepřátelům, kterými jsou ptáci. Za ochranným maskováním stojí ale často soupeř daleko menší a zákeřnější. Příčinou barevných extrémů motýlů je zřejmě skákající pavouk.
Motýli a obranné mechanismy
Motýli totiž přizpůsobovali své obranné mechanismy před nebezpečím a potenciálním nepřítelem. Příroda jim proto nadělila celou paletu nádherného zbarvení a celou škálu vzorů, jejichž úkolem bylo případného predátora odradit a zároveň jej varovat, že on se k jídlu opravdu vůbec nehodí. Známý Charles Darwin již před 150 lety prohlásil, že opravdu velký vliv na obranné mechanismy hmyzu mají právě ptáci. Nové výzkumy nyní ukazují, že za touto evolucí ale nestojí jen ptáci, jak se doposud vědci domnívali, ale velký vliv nato měli i pavouci.
Iluze falešné hlavy Ostruháčka rudopruhého
Tuto novou teorii přednesl Andrei Sourakov z Floridské univerzity. Ve své studii totiž objevil, že druh severoamerického motýla, známého pod jménem Ostruháček rudopruhý, dokáže velmi věrně dobře napodobit svými skvrnami a ocasem dokonalou iluzi falešné hlavy. Tento mechanismus ale nefunguje proti útokům ptactva. Je totiž velmi účinný proti druhu jednoho skákajícího pavouka s názvem Phidipuss pulcherrimus. Andrei Sourakov ve své studii tedy odhalil, jak velký vliv má na zbarvení motýla právě skákavý pavouk.
Jako jediný dokáže přežít útok pavouka
Z nového výzkumu vyplynulo, že tento pavouk je vysoce přesný díky své vrozené nebo získané schopnosti rozlišovat oblast hlavy, aby zcela okamžitě paralyzoval svou kořist. V případě útoku na Ostruháčka rudoprohého se vyhne všem jeho životně důležitým orgánům. Díky tomuto rafinovanému maskování motýl ve všech pokusech zcela úspěšně unikl všem útokům tohoto osminohého predátora, na rozdíl od všech dalších celkem 11 druhů motýlů. Z nich totiž žádný útok opravdu nepřežil. Pavouk takto zákeřně útočí především proto, že je mnohdy až 19x menší než jeho kořist. Zde jsou jeho útoky ale marné.
