Na vyprahlých pláních Nového Mexika v americké poušti má dle plánu vyrůst nové město pro přibližně 35 000 obyvatel. Bude to mezi místem, kde byla poprvé vyzkoušena jaderná puma a americko-mexickou hranicí. Přímo z písku tak povstává z písku nové město. Bude mít moderní obchodní centrum i úpravné šiky řadových domů na předměstí. Budou nás zde vítat dokonale čisté ulice, parky, nákupní střediska a kostel. Nikdo jej ale nenazve domovem, jak uvádí americká stanice CNN. Není pro lidi. Autoři projektu z roku 2011 nemohli nejdříve najít vhodný pozemek a nové místo bylo prohlášeno za národní památku. V Novém Mexiku se začne stavět letos a CITE bude funkční už v roce 2018.
Projekt CITE
Podle projektu CITE – Center for Innovation, Testing and Evaluation, jde o model v životní velikosti obyčejného amerického města. Zatím bude pokusným prostorem pro testování nových technologií, které budou utvářet konečnou podobu měst v budoucnosti. Projekt je v hodnotě 1 miliardy dolarů, asi 24 miliard korun. Telekomunikační a technologická firma Pegasus Global Holdings má velké plány. Téměř 39 km² bude vyčleněno také pro vysoce ambiciózní experiment v oblasti dopravy, výstavby, komunikací a bezpečnosti.
Speciální zóny
Součástí CITE budou speciální zóny určené pro vývoj nového způsobu zemědělství, energetiky a vodního hospodářství. Veškeré výstupy bude v reálném čase velmi podrobně vyhodnocovat podzemní systém shromažďování dat. Jde o to vybudovat prostředí, kde se dá názorně předvést a odzkoušet nové výrobky, služby a technologie, bez narušení každodenního života, uvedl výkonný ředitel firmy Robert Brumley.
Nikdo se nemusí starat o skutečné lidi
Pro někoho děsivá věta nahánějící hrůzu a ztráty identity. Pro jiné fascinující pokrok. Nikdo se nemusí starat o skutečné lidi, a proto jsou možnosti nekonečné. Auta bez řidičů budou jezdit po interaktivních silnicích a shora budou monitorovat provoz bezpilotní letouny. Domy budou navrženy tak, aby přežily různé katastrofy, v plném rozsahu budou otestovány alternativní zdroje energie, jako například využití thoria. Jestli jste dočetli až sem, možná vás také napadlo, co se asi všechno chystá a že lidi už nebudou třeba.
Zatěžkávací zkouška
Projekt umožní, aby nové věci prošly opravdovou zatěžkávací zkouškou. CITE je mezistupněm vloženým mezi testy v laboratořích a skutečným provozem. V CITE vznikne více produktů, které bude následně možné uvést na trh. V současnosti existuje obrovský schod mezi investicemi do výzkumu a vývoje, a dále pak mezi příjmy z takto získaných nových výrobků. Americká vláda utratí miliony dolarů za výzkum a v komerčních produktech se jí vrátí Pouze 2 až 3 %.
Velká očekávání
Společnost Pegasus očekává, že o tento projekt projeví zájem vysoce prestižní klienti z veřejného i komerčního sektoru, včetně různých vládních úřadů, akademických institucí a největších světových technologických společností. CITE bude úspěšně konkurovat podobným projektům, třeba jako slavné Silicon Valley. Zařízení je otevřené každému, kdo chce vyzkoušet něco nového. V tom je jedinečné. Mnoho odborníků CITE vítá jako možnost rychlé simulace a vyhodnocení. Město přinejmenším nepochybně poskytne fascinující náhled do možné budoucnosti, tak to vidí CNN.
Trocha skepse
Je také mnoho skeptiků kvůli skutečnosti, že ve městě nebudou přítomni lidé. Podle Stevea Raynera, který se budoucností měst zabývá na Oxfordské univerzitě, jsou právě lidé těmi, co přicházejí do styku s novými technologiemi a tuto interakci nemohou vědci dopředu předjímat. Dokonce Rayner říká, že mají mnoho zpráv o lidech, kteří zmařili jisté funkci energeticky úsporných zařízení v budovách tak, že se jim zachtělo čerstvého vzduchu a nechali otevřené dveře.
Co je hraniční
Výrok, že se lidem zachtělo čerstvého vzduchu, už je děsivý dvojnásob. Zachtělo vzduchu? Copak pobyt na čerstvém vzduchu není oním již dnes luxusem a přirozeností? Přijde i zákaz vzduchu? Výrok Brumleye, že by mohli být lidé v případně nutnosti „přidáni“, je děsivý již ve svém znění. Rayner to navíc považuje za nevhodné a tvrdí, že: „Obyvatelé měst nejsou jen vzájemně zaměnitelní jedinci, kteří mohou být uvrženi do pokusného prostředí. Jsou to různé komunity s různými kulturami, očekáváními a vzorci chování.“ Alespoň někdo vnímá člověka ještě jako lidskou bytost, která má city, pocity, touhy a potřeby, které nejsou jen o jídle a spánku. Kam se poděla láska, tolerance či sounáležitost, se neodvažujeme ani pomyslet. Zda chceme sterilní budoucnost za zavřenými dveřmi, které přežijí všechny pohromy, si musíme rozmyslet sami. Možná ale nebudeme mít na výběr a díky plánovaným zmíněným katastrofám budeme muset.
