Tento mezinárodní den byl stanoven na den 10. ledna, čímž nám každoročně připomíná, že by nám nemělo být lhostejné, zda z naší planety do budoucna trvale vymizí některé druhy zvířat, které jsou ve velké míře ohroženy komerčním lovem. Již v roce 1946 celkem 17 tehdejších velrybářských států podepsalo ve Washingtonu Mezinárodní úmluvu o regulaci velrybářství a tuto úmluvu tehdy odsouhlasila i Česká republika. Účelem této smlouvy bylo ochránit stávající velrybí populace před nadměrným rybolovem a zachovat tak možnost jejich lovu i pro další budoucnost. I přes tuto úmluvu například Norsko a Island loví dosud ve velkém mnoho druhů velryb a o Japonsku se naopak zase ví, že loví velryby pro vědecké účel.
Na ochranu velryb, které vymírají
Lov velryb ve člunech za pomoci harpuny připojené k lanu byl velmi prastarý způsob získávání obživy. Rozmach moderního velko-rybaření se ve druhé polovině minulého století a průmyslové velko-rybaření ve 20. století však rozšířil tak, že způsobil ve všech mořích světa tak obrovsky rozsáhlou decimaci mnoha velrybích populací, že několik druhů těchto velkých kytovců je v současné době na pokraji naprostého vyhynutí. Jen za 80. let 20. století ulovili velrybáři více než 2 miliony velryb. Jejich velmi nízká rozmnožovací schopnost, kdy samice velryb za celý život porodí v průměru pouze 7 až 10 mláďat a k tomu i snížená genetická rozmanitost populací, by mohly do budoucna znamenat, že některé druhy velryb jsou tak odsouzeny k vymření.
Na ochranu lachtanů lovených zejména pro kožešinu
Zejména v Namibii jsou zase vybíjeny doslova desetitisíce lachtanů jihoafrických pro jejich kožešinu. Po rozsáhlém kanadském komerčním lovu tuleňů je tento namibijský lov lachtanů tím největším lovem mořských savců na celém světě. Namibie je dnes jedinou jihoafrickou zemí, která zde dovoluje komerčně lovit právě lachtany. Od počátku července až po listopad lovci ročně zabíjí průměrně 80 000 lachtanů.
Lachtan versus tuleň
Lachtani jihoafričtí se na rozdíl od tuleňů grónských, kteří se nejvíce zabíjejí pro kožešinu v Kanadě, nejsou ohroženi současně táním ledovců a jejich počty jsou prozatím dostatečně početné. Je ale otázkou, na jak dlouho to takto zůstane. Lachtan má na rozdíl od tuleňů ušní boltce a liší se i svým pohybem. Na souši používá boční ploutve, zatímco tuleni je neumějí dát do stran. Podobné je to i při pohybu ve vodě. Tuleni používají ocasní ploutve a těmi bočními jen kormidlují. Lachtan to má zase úplně naopak. Lachtan také spí na souši a tuleň naopak spí pod vodou.
Další ohrožené druhy
Ohroženi vyhynutím jsou i delfínovec čínský, plejtvák obrovský, plejtvák dlouhoploutvý neboli keporkak, vorvaň tuponosý, velryba černá a mnoho dalších druhů delfínů, velryb a sviňuch. Je zřejmé, že přežití nejen mnoha druhů lachtanů, tuleňů a velryb, ale i mnoha dalších živočichů závisí na zavedení celosvětových ochranných opatření a jejich následném dodržování. Například o tajemné velrybě černé, která váží okolo 40 tun a může se dožít až 100 let, zatím téměř nic nevíme. Vorvaň tuponosý má například zase největší mozek ze všech živočichů, který váží více než 9 kg. Plejtvák obrovský je zase větší a těžší než byli doposud všichni známí dinosauři, je dlouhý 30 m a jeho hmotnost je 120 tun. O mnoha ohrožených druzích toho moc nevíme a tak je i těžké je ochránit.
