V poslední době je právě pojem komfortní zóna velmi populární. Vystoupení z komfortní zóny, abychom mohli uspět, to je mnohokrát popsané téma. Jde o vystoupení ze zóny, ve které se nemusíte až tak moc snažit a kde děláte věci ze zvyku. Je ale velký rozdíl mezi tím, zda musíte překročit sami sebe a donutit se udělat konečně něco, na co nejste zvyklí, což vyžaduje jistou dávku odvahy a odhodlání, anebo se donutit udělat něco, co je pro vás samotné už přes čáru, pokládáte to za téměř nemožné, a už jen při pouhém pomyšlení na to máte husí kůži, strach a stres.
Proč a kdy vystupovat z komfortní zóny
Všichni jsme spíše bytosti, které se snaží žít co možná nejpohodlněji, a navíc si minimalizovat ve svém životě dávku nutného stresu. Takové to nehas, co tě nepálí, stále přetrvává a nutno uznat, že na tom i něco je. Když chceme žít v klidu a v pohodě, jaký je tedy důvod toho, že ze svého klidu a pohody čas od času vystupujeme? Pokud uděláme krok do neznáma, je tam možná dobrodružství, úspěch, peníze či láska. Když nezariskujeme, nemůžeme uspět ani to zažít. Jenže každý na to nemá. Všichni nemůžeme být prezidenti nebo vrcholoví sportovci. Musíte vědět, co opravdu chcete překonat.
Rozdíl mezi odvahou a sebezničujícím terorem
Možná máte v plánu udělat něco, k čemu se opravdu velmi dlouho odhodláváte. Můžete se ale dostat pouze do zóny, kde se aktivuje vaše odvaha, ale i do zóny, kdy budete sami sebe už dokonce terorizovat. Některé věci pro vás mohou být až příliš velké sousto a na to je třeba pamatovat. Chcete se přece zlepšovat a ne se dostat do vlastní pasti, kdy budete paralyzováni strachem, nebo dostanete tak za vyučenou, že už nikdy nezkusíte nic nového. Každý má právo na tobýt nějak zranitelný. Vystoupení z komfortní zóny není pro každého. Uvědomte si, že na to máte právo. Je to lidské a nikdo si není sám sebou jistý v každé životní situaci.
