Miloslav Švandrlík narozen 10. srpna 1932 v Praze je český spisovatel, satirik a humorista. Používal také pseudonym Roman Kefalín. Často se můžete setkat s křestním jménem Miroslav, ale je to chybné. Po vystudování základní školy absolvoval dvouleté studium na pedagogickém oddělení městské hudební školy v Praze a vystřídal několik zaměstnání.
Něco ze života
Po roce 1950 získal maturitu v kurzu umožňujícím získat maturitu bez středoškolského vzdělání pro dělníky. V letech 1953 až 1954 studoval na DAMU, ale po dvou letech toho zanechal. Stal se asistentem režie ve Vesnickém divadle v Praze. Pak v roce 1953 nastoupil k Technickým praporům PTP vojenskou službu a po ukončení krátce pracoval jako vychovatel korejských dětí. Pak se stal již profesionálním spisovatelem.
Nejúspěšnější dílo
Nejúspěšnějším dílem jsou Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky, znázorňující ironizující a satirickou formou celou absurdity tehdejší socialistické armády. Dílo se šířilo pouze samizdatem, i tak se stalo velmi populárním. Jeho díla byla humoristického až satirického charakteru. Spolupracoval s řadou časopisů, jako třeba Dikobraz a divadel. V časopisech se často podílel na vtipech Jiřího Wintera Neprakty. Napsal také několik rozhlasových a televizních scénářů.
Dílo Miloslava Švandrlíka
Miloslav Švadrlík svým epizodickým, situačním humorem plným detailů navázal na tradici populárních humoristů, jako třeba Františka Rachlíka nebo P. Ryana. V roce 1973 napsal Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka, což byly veselé a dobrodružné příběhy dvou chlapců v povídkách. V roce 1980 vznikl román Doktor od jezera Hrochů a v roce 1985 Muž, který se topil. V roce 1992 vznikly 3 humorné příběhy z české historie o starostech třech českých králů, jmenovitě Václav II, Vladislav Jagellonský, Ferdinand II v knize Starosti korunovaných hlav. Vyprávění doplnil vynikajícími kresbami Jiří Winter Neprakta, král českého kresleného humoru.
Další tituly
V roce 1994 vznikla Sexibomba na doplňkovou půjčku a v roce 2000 Vražda mlsného humoristy. Zde si autor vybral ženy, především zatrpklé a ortodoxní feministky. Hlavní hrdinkou je Blanka, oběť sexuálního harašení. Markýz de Sádlo je další sbírka, kde je 30 povídek, kde autor dokázal, že je mistrem humoru, ale má i bohatou fantazii, se kterou se pohybuje mezi duchy, vlkodlaky, upíry a krvelačnými i lidskými monstry. Nikdy ale nezapomíná na humor. Miloslav Švadrlík psal také parodie hororových sci-fi pro mládež, jako Hajlující upír z roku 2006, kde je 50 minihororů se svéráznou vynalézavostí při strašení.
Když pokračují Černí baroni
Druhé doplněné vydání Černých baronů mu bylo umožněno až v roce 1990. Román byl zfilmován a vznikl i televizní seriál. O Kefalínovi, Terazkym a ostatních protagonistech pak ještě napsal po roce 1990 pár volných pokračování. Částečně jde o autentické příběhy, ale i o fantazii. Podmínky u TP byly různé, jako zdejší velitelé. Někteří sem přišli od bojových jednotek za trest, jiní byli zase v protektorátním vládním vojsku a s láskou vzpomínali na svůj sladký život ve fašistické Itálii. Miloslav Švadrlík pak zemřel 26. října 2009 v rodné Praze.
