Jedno z úskalí, co nám život přináší, jsou přeceňované události. Obzvláště jde o velké nebezpečí, pokud jsme zrovna sami a nežijeme v páru. Mohou to být svátky jako Vánoce, Velikonoce nebo třeba narozeniny. V době, kdy by se měli lidé setkávat a věnují proto spoustu času přípravám, existují i ti druzí, kterým již došlo, že není kam spěchat a zase tak moc se na co se těšit. Pokud nejsme malé děti a netěšíme se na vánoční či narozeninové dárky, už tyto události asi moc neprožíváme. V tomto čase, kdy by se měli blízcí setkávat, a není moc prostoru na výmluvy, tyhle události vždy ukážou, komu za to vlastně stojíme a komu ne. Jak ale zvládnout ten fakt, že nikdo nepřijde, nenapíše a ani se neozve? Z tohoto pohledu mohou být narozeniny i různé svátky dosti kruté.
Když hledáme smysl života
Nastávají chvíle, kdy se ptáme, jaký smysl má vlastně náš život. Propadáme beznaději, jsme nešťastní a cítíme se sami. Pokud si ale uvědomíme, že být sám není prohra a máme mnoho neuvěřitelných věcí, které by nám spousta lidí mohla závidět, budeme se znovu cítit šťastní a začneme vkládat smysl do každého nového dne. Smysluplný život bohužel nepadá sám z nebe a život sám od sebe nedostane onen smysl. Ten mu musíme dát my a řešení onoho šťastného života není nikde kolem nás, ale je v nás samotných. Jste na svátky či o narozeninách sami? Tak to máte dost času k přemýšlení, které je základem každé změny v našem životě. Ty správné a pozitivní myšlenky vedou k těm správným, velkým činům a výsledkům.
Na co si dát pozor
Dejte si pozor na ty, co dělají jen to, co chtějí jiní a už vůbec to nedělejte vy sami. Většinou si to ani neuvědomujeme. Pokud neděláme to, co chceme dělat my sami, ale to, co chtějí jiní, nemůžeme se nikdy cítit naplnění a šťastní. Většinou jde o pocit vlastní nedostatečnosti a obavu, že se sami neumíme dobře rozhodnout a nedokážeme se o sebe postarat. Bojujeme s nízkým sebevědomím a nedůvěřujeme své logice ani intuici. Většinou hledáme radu v okolí. Bojíme se sami rozhodnout, stát si za svým názorem a jít si za svým cílem. Paradoxem je, že hledáme často názor u lidí, kteří nejsou úspěšnější než my, nebo jsou úspěšní na náš úkor a zneužívají nás.
Dobrá rada nad zlato
Jediný, kdo nám může pomoci, jsme my sami, ostatní do nás nevidí a nemohou nám proto objektivně poradit to, co je pro nás to nejlepší. A dobrý přítel to dokáže sám přiznat. Jde o obrovský rozdíl mezi cizími domněnkami a našimi přáními i sny. Dobrovolné předání života do cizích rukou, plnění příkazů a řízení našeho času jinými lidmi nikam nevede. Jen děti potřebují vést a mít ochranu než nasbírají potřebné zkušenosti. Na postu zaměstnanců můžeme nasbírat dostatečné zkušenosti a potřebný rozhled v oboru. Pak ale hledejte jinou možnost a nikdy takto nečiňte dlouhodobě. Závislost na druhých znamená dobrovolnou nesvobodu. Nejhorší totiž je to, co si způsobujeme sami.
