Dubrovník je zcela unikátní historické město a letovisko ležící na jihu Chorvatska. Historické jádro Dubrovníku je zapsáno na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Dubrovník je obklopen městskými hradbami, které v době minulé chránily město před útoky z pevniny i moře. Hradby jsou široké 6 m, vysoké až 23 m a kolem dokola měří téměř 2 km. Má příznivé klima je hojně navštěvováno jako letní i zimní přímořské lázně. Město je typické úzkými uličkami, kam nesmí auta. Dubrovník je chorvatskou kulturní metropolí a nejdůležitější akcí jsou Dubrovnické letní hry, tedy festival plný hudebních a divadelních představení. Město se právem přezdívá Perla Jadranu.
Historie Dubrovníku
Dubrovník začátkem 7. století založili uprchlíci z nedalekého Epidauru, dnešního Cavtatu, na pustém skalnatém ostrůvku Lause, od pevniny odděleném úzkým průlivem. Nová osada s názvem Ragusium, od řeckého slova lause – útes, později upraveném na Ragusa. Po zemětřesení v roce 1979 stála v době příchodu běženců na ostrůvku velká byzantská bazilika na místě dnešní katedrály, což dokázaly archeologické průzkumy, a byla zde zřejmě i osada. Pak Na pevninské straně průlivu vznikala slovanská osada Dubrava. Ve 12. století se obě osady spojily v jednu a průliv byl zasypán. Proces poslovanštění obyvatelstva byl dokončen ve 14. století. Dubrovník zajišťoval klidný vývoj a vnitřní nezávislost na mocnějších sousedech. Formálně uznával nadvládu byzantské říše, pak vznikla Benátská republika v roce 1205, ale i tak Dubrovník v době benátské suverenity uskutečňoval dle možnosti samostatnou politiku. Po odchodu benátského knížete, místodržitele z Dubrovníka roku 1358 převzala ve státě moc Velká rada.
Vývoj města
V 15. století získali rozhodující moc šlechtici a Dubrovník byl patricijskou republikou. Správní systém byl demokratičtější obdobou Benátské republiky, zákonodárnou moc měla Velká rada, výkonnou zase Malá rada a kníže. Senát složený z patriciů z 25 členů rozhodoval o vnitřní i zahraniční politice. Ragusa byla jedním z nejpokrokovějších států v Evropě v oblasti zdravotní a sociální péče. Byly zde první sociálně hygienické zákony již ve 13. století, karanténní služba a od 14. století byla zavedena bezplatná zdravotní péče pro obyvatelstvo, založen starobinec, nemocnice, lazaret, leprosérie, lékárna i nalezinec. Byl tu moderní vodovodní i kanalizační systém, odvoz odpadků a od 14. století i pojišťovna lodí a nákladů.
Jak to bylo s obchodem
Od 15. století Dubrovník uznával kromě uherské i tureckou svrchovanost a Turkům odváděl poplatek, tzv. harač asi 12 000 až 19 000 zlatých dukátů. Za to měl výhodné a vysoce výnosné výhradní právo svobodného obchodu po celé turecké říši s pohybem od západní Evropy po východ Osmanské říše. Dubrovník měl monopol na dovoz a vývoz zboží a byl prostředníkem obchodu mezi Evropou, tureckým Balkánem a Malou Asií. Dubrovník byl silnou obchodní a námořní mocností, měl 300 velkých obchodních a válečných lodí a 4 000 námořníků a 3. největší loďstvo na světě. Kvetla i těžba soli u Stonu. V 16. století úspěšně soupeřil s Benátskou republikou a dochovaly se zde významné stavitelské památky. Rozvoj umění kvetl v 15. až 18. století zejména v oblasti literárním a vědy. Velká morová epidemie v roce 1526 měla přes 30 000 obětí.
Konec významu Dubrovníku
Objev Ameriky a námořní cesty do Indie proměnily Středozemní moře v malé a uzavřené. Těžiště velké námořní plavby se přesunulo ze Středomoří k Atlantiku. Konec významu Dubrovníku dovršilo katastrofální zemětřesení v roce 1667, kdy zahynula většina obyvatelstva. Ze 40 000 zůstalo naživu jen 600 lidí. Byla zničena převážná část města i loďstva a bylo po obchodní velmoci. Z následků zemětřesení se republika nikdy nevzpamatovala. Zemětřesení následoval i veliký požár, který zničil veliké kulturní dědictví. Přišlo Napoleonovo tažení začátkem 19. století a pak jako součást Ilyrských provincií sdílel Dubrovník od roku 1806 smutné osudy Jižní Dalmácie. Od roku 1813 až do 1. světové války patřil Rakousku. Pak po válce připadl Království Srbů, Chorvatů a Slovinců – SHS, od konce 2. světové války se stal součástí chorvatské svazové republiky právě v rámci Jugoslávie.
Válka v Chorvatsku
Válka za svobodu a nezávislost Chorvatska začala v roce 1991. Srbským napadnutím po rozpadu Jugoslávie, kdy se okusili o obsazení a ovládnutí Chorvatska, aby se stalo součástí Srbska. Válka skončila v roce 1995, kdy Chorvatsko osvobodilo své okupované území. Dubrovník byl jedno z nejzničenějších měst v průběhu války a byl napaden z východní Hercegoviny i Černé hory. V říjnu 1991 byl obléhán, což bylo nejtěžší období, a i když bylo město pod ochranou UNESCO, město bylo napadeno z moře, ze vzduchu i z hor v okolí Dubrovníku. Spousta jeho kulturních pamětihodností a okolí bylo zničeno. Muzeum války Imperial na vrchu Srd hodně vypovídá. Škody byly opraveny a krása, kulturní památky a bohatství zdejší turistické nabídky i pohostinnost místních lidí, dělá z Dubrovníku jednu z nejnavštěvovanějších turistických atrakcí. Perla jadranu vstala jako Fénix z popela.
