Inzulín je nejsilnější anabolický hormon nacházející se v lidském těle, který je produkován Langerhansovými buňkami pankreatu, tedy slinivky břišní. Uměle podávaný inzulín se aplikuje vždy do podkoží a využívá se zejména k léčbě diabetu. Poprvé byl podán již v roce 1922 pacientovi trpícímu cukrovkou, a to mu tehdy dopřálo dalších 13 let života. Hlavní funkcí inzulínu je snížit hladinu krevního cukru. Polovina inzulínu je vyplavována průběžně během celého dne a sekrece další poloviny je pak ovlivněna potravou.
K čemu je dobrý inzulín
Po přijmutí složitých sacharidů si je naše tělo rozloží na jednoduché sacharidy. Ty jsou následně vstřebány do krve a vyšší hladina glukózy pak vyvolá vyloučení inzulínu, který se pomocí krevního oběhu postupně naváže na inzulínové receptory buněk. Tím se pak spustí celá řada reakcí, jejichž hlavním úkolem je uložení glukózy do buněk, která se v nich přemění na glykogen. Většina glykogenu se ukládá do jater, jaterní glykogen, a část se uloží do příčně pruhované svaloviny, tedy svalový glykogen. Ten pak slouží jako zásobní cukr ve chvíli, když nemáme dostatečný přísun cukrů. Při intenzivní fyzické námaze, tréninku, nebo třeba při redukční dietě.
Vysoká glykémie a vyplavený inzulín
Následkem vysokého množství krevního cukru je vyplavení inzulínu. Efektu lze využít v náš prospěch. Během fyzické práce, sportu či tréninku vyčerpáte glykogenové zásoby a tělo jde do fáze katabolismu. Pokud pak přijmete dostatečné množství jednoduchých sacharidů, v přírodní podobě nebo při sportu třeba v podobě gaineru, zvýšíte glykémii a vyplavení inzulínu, který vám opět zajistí naplnění svalů glykogenem, ukládání aminokyselin a kreatinu. Po námaze je nejlepší čas pro tyto jednoduché sacharidy, aby inzulín zajistil jeho přenos do svalů. Dostanete se z katabolismu do anabolické fáze, vybudujete svaly, neztratíte výkon ani energii. Vysoká hladina inzulínu má i svá negativa. Jestliže jsou glykogenové zásoby až moc vysoké a přijmete hodně cukru, inzulín pak není schopný přebytečnou glukózu uložit v podobě glykogenu, ale uloží ji naopak v podobě tuku.
Nízká glykémie, tedy hypoglykémie
Příliš nízká hladina glukózy se označuje jako hypoglykémie. Může nastat díky stravě ochuzené o sacharidy, po náročné fyzické aktivitě, anebo v podobě vnějšího podání inzulínu. Stav hypoglykémie provází příznaky, jako je malátnost, únava, závratě, bolest hlavy a nadměrné pocení. V případě těžké hypoglykémie už dokonce hrozí nebezpečí ztráty vědomí a v nejkrajnějších mezích i smrt. Účinný způsob proti hypoglykémii je konzumace jednoduchých sacharidů. Stav hypoglykémie zapříčiní, že slinivka vypustí hormon glukagon s opačnými účinky než inzulín. Rozloží glykogen zpět na glukózu, čemuž se říká glykogenolýza, a zvýší hladinu krevního cukru do normálních hodnot. Nesprávné fungování systému způsobí diabetes neboli cukrovku.
Inzulín, dobrý sluha, zlý pán
S inzulínem je třeba hospodařit rozumně a jednoduché sacharidy konzumovat po fyzické námaze, sportu i tréninku, kdy nám vysoká hladina inzulínu poslouží k růstu svalů. Jednoduché sacharidy nám pomohou i po psychické námaze. Je třeba ale vždy zachovat sekreci inzulínu v rozumném množství, jinak se odsuzujeme k tloustnutí. Příjem musí být v rovnováze s výdejem. Injekční podávání inzulínu je určené pouze pro diabetiky. Pro sportovce a kulturisty je to příliš nebezpečné a může to končit i smrtí. Takže se na tenký led raději nevydávejte.
