I přes to, že již dnes existuje lék na lepru neboli malomocenství, které nazýváme též Hansenova nemoc, stále touto nemocí trpí až 11 milionů lidí na celém světě. Světový den pomoci malomocným byl poprvé vyhlášen roku 1954. Poslední neděli v lednu se tedy vždy slaví Světový den malomocných, který byl vyhlášen Raoulem Follereau.
Světový den malomocných
Světový den malomocných nám každoročně připomíná, že malomocenství stále existuje, a že ještě v dnešní době v mnoha zemích nemocné vytlačuje až na samotný okraj společnosti a nechává je bolestně umírat. V současnosti se malomocenství nejvíce šíří v oblasti jihovýchodní Asie, kde na tuto oblast připadá více než polovina případů. Dále je hojně rozšířeno i v Africe a Jižní Americe, dále pak v Pacifiku a ve východním Středomoří.
Raoul Follereau
Raoul Follereau byl narozen 17. srpna 1903 v Neversu a byl zakladatelem Světového dne malomocných. Jde o poměrně málo známou, ale o to více pozoruhodnou a výjimečnou osobností. Významnou inspirací mu tehdy byl Charles de Foucauld, který si na pokraji Sahary vybudoval poustevnu. Zde se modlil a věnoval všem návštěvníkům, kteří sem za ním zavítali. Denně jich bylo i několik desítek a převážně se tehdy jednalo o osadníky oáz nebo o příslušníky mnoha kolemjdoucích karavan.
Život, jaký vedl Raoul Follereau
Raoul Follereau již ve svém mládí několikrát navštívil Saharu, a zde se právě inspiroval Foucauldovým příkladem. Právě v blízkosti řeky Niger vzniklo jeho celoživotní rozhodnutí věnovat se malomocným. Byl velmi zcestovalý Evropou a Jižní Amerikou, kde se neustále setkával s lidskou bídou asi na každém kroku. Proto se pak rozhodl v roce 1942 vyhlásit Hodinu chudých. A od každého, kdo se k této výzvě připojil, pak vyžadoval věnovat alespoň jednu hodinu ze svého platu právě na podporu těch nejpotřebnějších. Prostředky pak použil pro zajištění nových nemocnic, škol a nových stanic pro malomocné.
Hodina chudých a Řád lásky
Hodina chudých se nejen ve Francii těšila velkému ohlasu zejména v řadách věřících. V roce 1946 došlo k založení bratrstva s názvem Řád lásky. Následující rok po založení tohoto Řádu lásky, právě na Velký pátek 1947 v 15 hodin byla slovy Follereaua vyhlášena generální stávka sobectví, ve které vyzval, aby se lidé zamysleli nad tím, že je žádoucí a víc než vhodné projevit lásku vůči všem potřebným a opomíjeným Božím dětem, v podobě drobného skutku lásky k bližnímu.
Publikace
Raoul Follereau pak své myšlenky šířil i prostřednictvím tisku, velmi hojně přispíval do časopisů a vydal dokonce celou řadu svých knih, celkem jich bylo 44 knih. V nich se snažil dokazovat nutnost i krásu života pro ty druhé, kde tvrdě kritizoval náboženství peněz zbavující člověka lidskosti. Ve své nejznámější knize s názvem Kniha lásky, kterou sepsal v pouhých 17 letech, a po celých 50 let ji pak vytrvale rozšiřoval, kladl velký důraz na změnu lidského myšlení, která spočívá v odpoutání se od svého sebestředného Já, které nalezne své štěstí jedině v takové míře, v jaké si jej zajistí ve štěstí druhých. V uvedené knize doslova píše:
„Neříkejte nikdy „já“, když mluvíte o sobě, a „oni“, když mluvíte o druhých; říkejte: „my“! Jediný prostředek, jak si zajistit štěstí, je myslet výhradně na štěstí druhého.“
Velký člověk plný lásky
Raoul Follereau zemřel 6. prosince 1977 v Paříži. Pozoruhodná osobnost a zakladatel Světového dne malomocenství vyslovil na prahu své pozemské existence následující velká slova, ze kterých je jasně cítit, že mu pokora a úcta k životu nechyběla. Kéž bychom se od něj uměli všichni učit.
„Není těžké umírat. Alespoň jsem si jistý, nebo téměř jistý, že pro mě nebude žalostné umírat. Udělal jsem, co jsem mohl. Bůh mi dal velký dar: povolání zajímat se o malomocné, a já jsem se snažil udělat to, co bylo v mých silách. Bylo by bývalo zapotřebí mnohem víc! Vím to velmi dobře, ale udělal jsem, co jsem mohl. Žiji v pokoji, neboť Bůh je Dobro bez hranic. On může všechno odpustit. A já se vydám na velké setkání s ním.“
