Dne 16. února 1997 si připomínáme Kjótský protokol, který patří mezi významné mezinárodní úmluvy. Přijetím takzvaného Kjótského protokolu o snížení emisí plynů způsobujících skleníkový efekt skončila dne 11. prosince 1997 konference OSN o změnách podnebí v japonském Kjótu. Tato dohoda si kladla za cíl snížit emise zejména u vybraných sloučenin v průměru o 5,2 % v porovnání s rokem 1990.
Kjótský protokol
Kjótský protokol o snížení emisí skleníkových plynů je tedy protokolem k Rámcové konvenci OSN o změnách klimatu, tedy UNFCCC, která byla přijata v červnu 1992 v Riu de Janeiro a následně vstoupila v platnost v březnu 1994. Protokol pak vstoupil v platnost v únoru 2005 a ratifikovalo jej již 192 zemí a EU jako celek. Spojené státy americké Kjótský protokol podepsaly, ale odmítly jej ratifikovat, protože by poškodil jejich hospodářství, a protože se také ke konkrétnímu závazku snižování emisí nepřipojily Čína a Indie. Právě USA a Čína jsou ale největšími znečišťovateli ovzduší na celém světě. Například Kanada pak od tohoto protokolu odstoupila.
Příznivci i kritika
Dokument má od samého začátku celou řadu kritiků. Někteří mu vyčítají, že je vzhledem ke v čem vynaloženým nákladů vysoce neefektivní, jiní jej zase kritizují za to, že je naopak málo ambiciózní. Svého cíle tak protokol nedosáhl. Podle zprávy Programu OSN pro životní prostředí se již v roce 2012 koncentrace skleníkových plynů od roku 2000 naopak ještě zvýšila asi o 20 %. Česká republika ale k roku 2012 vůči roku 1990 snížila celkové agregované emise skleníkových plynů o 33 % a celá EU plnila závazky s předstihem.
Globální dohoda o klimatu
V roce 2020 nahradí Kjótský protokol zbrusu nová globální dohoda o klimatu, která byla následně uzavřena na konferenci v Paříži v prosinci roku 2015. Podle textu tohoto dokumentu má být oteplování udrženo pod 2 °C, nejlépe do 1,5 °C ve srovnání s předindustriálním obdobím. Signatáři dohody se také zavázali, že právě proto i nadále výrazně omezí ve svých zemích veškeré emise, především v podobě oxidu uhličitého.
